Co přinese klimatická konference pro zemědělství?
16.12.2015, Kamil Malát |
Vysoké ambice bez vyjádření konkrétních kroků, které povedou k potřebnému snížení emisí - i tak by se dal shrnout výsledek pařížské konference o klimatu, která nedávno skončila. Valná většina politiků hodnotí závěry konference jako velký úspěch a slibuje si od nich zásadní změny, které ochrání budoucí generace před nepříznivými vlivy spojenými s globálním oteplováním naší planety. Jak se ale v praxi dotkne jednotlivých odvětví se zatím neví.
Stále častěji se mezi hlavní znečišťovatele ovzduší řadí také chov přežvýkavců, kteří mají mít podle odhadů vědců na svědomí možná až čtvrtinu celkového množství metanu vzniklého důsledkem lidské činnosti. A tak obavy z toho, že tlaky na snižování emisí dopadnou i na živočišnou výrobu, jsou poměrně logické.
Ekologická témata jsou vždy velmi vyhledávanými a přitahují stále větší pozornost veřejnosti. A tak není divu, že nejedna celebrita u nás i ve světě si poslední dobou buduje svou image na tom, že nabádá společnost tomu, aby jedla méně masa a ochránila tak naši planetu před zkázou. To jsou však jen líbivá slova nenápadně podsouvající určitý životní styl bez hlubší znalost problematiky a všech zákonitostí spojených se zemědělskou výrobou. Pokud se podíváme na dotační pojetí evropského zemědělství, na které jsou každoročně vynakládány miliardy euro, pak jdou tyto cíle dost zásadně vzájemně proti sobě. Podobné je to pak i u nás doma, kdy snahy českého Ministerstva zemědělství o zvýšení stavů chovaného skotu podpořené dotačními penězi na straně jedné, a případné snižování stavů kvůli ovzduší na straně druhé, by bylo ve výrazném rozporu.
Při hlubším zamyšlení o roli chovu skotu z pohledu produkce metanu a znečišťování ovzduší obecně, se pak nabízí otázka: jaká kráva, respektive jaké plemeno je vlastně lepší? Jsou to prošlechtěnější krávy, které na jedné straně podávají vyšší výkon a je z nich i větší užitek (ať už mléka či masa), ale zároveň potřebují výrazně lepší péči a výživu, či naopak ta méně zušlechtěná, odolnější a nenáročná plemena? Pokud se budeme bavit o masných plemenech, pak je lepší například highland či galloway nebo belgické modrobílé? Na to se samozřejmě neexistuje jednoznačná odpověď, protože úhlů pohledů je celá řada. Faktem ale je, že pokud budeme jejich přínos počítat přes jejich výkon a zároveň emise, jednoznačně vyhrává belgické modrobílé, které vyprodukuje obdobné množství metanu jako primitivní plemena, ale poskytne násobně větší množství masa. Budeme-li naopak hodnotit plemena z pohledu přírodního rázu chovu, krajinotvorby a podobných spíše enviromentálních hledisek, budou zase mít samozřejmě navrch plemena jako je právě zmiňovaný highland, galloway či jiná obdobná plemena. Někde uprostřed cesty pak jsou všechna ostatní plemena v čele s aberdeen angusem či herefordem.
Zdálo by se, že v Čechách, kde postupem doby ubylo více než 40 procent chovaného skotu, už není dále kam klesat, ale obávám, se že takto jednoznačné to bohužel nebude. Debaty a následné rozhodování o tom, co je z pohledu životního prostředí dobré a co už ne, a co tedy rozvíjet a co naopak utlumovat, nebude tedy vůbec jednoduché. Na to, jak budou přesně nastavena pravidla vedoucí ke snižování emisí si budeme muset ještě počkat, doufejme ale, že pokud budou významněji dopadat i do živočišné výroby, že budou brány v potaz všechny aspekty a zákonitosti spojené s chovem skotu a rovněž tak specifika jednotlivých plemen a jejich rolí v našem zemědělství.
Stále častěji se mezi hlavní znečišťovatele ovzduší řadí také chov přežvýkavců, kteří mají mít podle odhadů vědců na svědomí možná až čtvrtinu celkového množství metanu vzniklého důsledkem lidské činnosti. A tak obavy z toho, že tlaky na snižování emisí dopadnou i na živočišnou výrobu, jsou poměrně logické.
Ekologická témata jsou vždy velmi vyhledávanými a přitahují stále větší pozornost veřejnosti. A tak není divu, že nejedna celebrita u nás i ve světě si poslední dobou buduje svou image na tom, že nabádá společnost tomu, aby jedla méně masa a ochránila tak naši planetu před zkázou. To jsou však jen líbivá slova nenápadně podsouvající určitý životní styl bez hlubší znalost problematiky a všech zákonitostí spojených se zemědělskou výrobou. Pokud se podíváme na dotační pojetí evropského zemědělství, na které jsou každoročně vynakládány miliardy euro, pak jdou tyto cíle dost zásadně vzájemně proti sobě. Podobné je to pak i u nás doma, kdy snahy českého Ministerstva zemědělství o zvýšení stavů chovaného skotu podpořené dotačními penězi na straně jedné, a případné snižování stavů kvůli ovzduší na straně druhé, by bylo ve výrazném rozporu.
Při hlubším zamyšlení o roli chovu skotu z pohledu produkce metanu a znečišťování ovzduší obecně, se pak nabízí otázka: jaká kráva, respektive jaké plemeno je vlastně lepší? Jsou to prošlechtěnější krávy, které na jedné straně podávají vyšší výkon a je z nich i větší užitek (ať už mléka či masa), ale zároveň potřebují výrazně lepší péči a výživu, či naopak ta méně zušlechtěná, odolnější a nenáročná plemena? Pokud se budeme bavit o masných plemenech, pak je lepší například highland či galloway nebo belgické modrobílé? Na to se samozřejmě neexistuje jednoznačná odpověď, protože úhlů pohledů je celá řada. Faktem ale je, že pokud budeme jejich přínos počítat přes jejich výkon a zároveň emise, jednoznačně vyhrává belgické modrobílé, které vyprodukuje obdobné množství metanu jako primitivní plemena, ale poskytne násobně větší množství masa. Budeme-li naopak hodnotit plemena z pohledu přírodního rázu chovu, krajinotvorby a podobných spíše enviromentálních hledisek, budou zase mít samozřejmě navrch plemena jako je právě zmiňovaný highland, galloway či jiná obdobná plemena. Někde uprostřed cesty pak jsou všechna ostatní plemena v čele s aberdeen angusem či herefordem.
Zdálo by se, že v Čechách, kde postupem doby ubylo více než 40 procent chovaného skotu, už není dále kam klesat, ale obávám, se že takto jednoznačné to bohužel nebude. Debaty a následné rozhodování o tom, co je z pohledu životního prostředí dobré a co už ne, a co tedy rozvíjet a co naopak utlumovat, nebude tedy vůbec jednoduché. Na to, jak budou přesně nastavena pravidla vedoucí ke snižování emisí si budeme muset ještě počkat, doufejme ale, že pokud budou významněji dopadat i do živočišné výroby, že budou brány v potaz všechny aspekty a zákonitosti spojené s chovem skotu a rovněž tak specifika jednotlivých plemen a jejich rolí v našem zemědělství.