Základní charakteristika plemene

Plemeno Pinzgauer pocházejí z údolí Pinz (pincgavské oblasti), které se rozkládá nedaleko Salzburgu v Rakousku. I když je v Evropě chováno zejména k produkci mléka, dokáže se velmi dobře přizpůsobit i sušším oblastem USA, Jižní Afriky, Austrálie i Jižní Ameriky, kde jsou tato zvířata využívána téměř výhradně pro masnou, ojediněle kombinovanou (maso - mléčnou) užitkovost. V České republice je toto plemeno zařazeno do systému bez tržní produkce mléka a v rámci kontroly užitkovosti šlechtěno pouze na masnou užitkovost s důrazem na zachování vysoké mléčnosti matek.

Jedinci tohoto kombinovaného rustikálního plemene mají střední až velký tělesný rámec, vynikají svou odolností (schopností přizpůsobit se nepříznivým vysokohorským podmínkám), silou, pevnou konstitucí, dlouhověkostí, dobrými mateřskými vlastnostmi, mléčností, plodností i pastevní schopností. Podle genetických a morfologických studií má tento skot příbuzensky nejblíže k nížinným plemenům ze severního Německa.

Zvířata mají atraktivní kaštanové zbarvení a udržení této barvy je jedním z chovných cílů plemene. Černá barva se vyskytovala ojediněle a byla v minulosti považována za prokletí, převaha bílé naopak znamenala štěstí ("šťastné krávy"). Po roce 1900 byli černí býci vyřazováni z chovu a tak byla barva zcela potlačena a v současnosti je velmi vzácná. Typickým znakem pro všechna zvířata pincgavského plemene je bílý vzor. Široký bílý pruh se táhne podélně po celé délce hřbetu a břicha, včetně vemene a ocasu a vytváří velmi specifický vzhled těchto zvířat.

Hmotnost dospělých krav se pohybuje zpravidla v rozmezí od 600 do 700 kg a krávy mají v průměru 137 cm na výšku. Průměrná hmotnost býků se pohybuje kolem 1.000 do 1.100 kg s průměrnou výškou 147 cm.

Je šlechtitelským cílem zachovat nejen charakteristické zbarvení a velikost tělesného rámce, ale také další důležité vlastnosti, mezi které patří: ranost, plodnost, konverze živin, vitalita, mléčnost a zejména samozřejmě masná užitkovosti.

Pincgavský skot může být i geneticky bezrohý. Taková zvířata byla v minulosti označována jako "Jochbergský dobytek" (Jochberg Cattle, Jochberg Hummeln). Tento gen se dle dostupných zdrojů šířil z jednoho téměř plášťově bílého telete, které se narodilo v roce 1834 v Tyrolsku. Vzhledem k hlavnímu využití pincgavských zvířat v té tobě, byli bezrozí jedinci považováni za mrzáky, které nelze využít k tahu, protože je není za co zapřáhnout. Dnes už se zvířata k tahu nevyužívají a jejich bezrohost je vítaná, stejně jako u dalších plemen, u kterých se tento gen vyskytuje či se cíleně tímto směrem šlechtí. V současné době je na světě tak málo bezrohých pincgavských zvířat, že jim hrozí vyhynutí. Zcela výmluvný je také fakt, že od roku 1988 byly na inseminační stanici poblíž Salcburku do nedávna pouze dva bezrozí býci tohoto plemene.

Vzhledem k tomu, že se plemeno Pinzgauer řadí mezi málopočetná plemena a jeho počty se zatím každoročně snižují, je obecně považováno za ohrožený druh. V roce 2001 bylo v Německu cca 36.000 zvířat a po celém světě zhruba kolem 1,3 milionu. V Rakousku bylo v plemenné knize v roce 1995 registrováno necelých 10 tisíc zvířat (9.883 ks) z celkového počtu 53.874 ks zvířat tohoto plemene. V současné době zažívá oprávněně svojí renesanci.