Základní charakteristika plemene
Chianina
Chianina (čti kyanýna), neboli chianský skot, je jedním z nejstarších, ne-li vůbec nejstarším plemenem skotu na světě. Předpokládá se, že její prapůvodní předkové se dostali na území dnešní Itálie již v Době bronzové přibližně 1500 let př. n. l., a to z Asie a Afriky. Název plemene je odvozen od údolí Val di Chiana nacházejícího se mezi Toskánskem a Umbrií ve střední Itálii. Postupně se chov tohoto plemene rozšířil do všech provincií střední Itálie a dodnes se s ním můžete nejvíce setkat v Toskánsku, Laziu a Umbrii. Po II. světové válce překročil oceán a dostal se do Jižní Ameriky, Austrálie, Kanady a Spojených Států.
Do doby, než se začala v zemědělství široce využívat mechanizace, sloužila chianina především jako tažné zvíře. S nástupem mechanizace však tato užitková vlastnost pomalu začala ztrácet na významu, a tak se zvyšoval selekční tlak na masnou užitkovost, zejména na rychlost růstu, libovost masa a nižší ukládání tuku u dospělých zvířat při udržení velkého tělesného rámce. V roce 1932 se díky státem schválenému šlechtitelskému programu oficiálně ukončilo využívání chianiny jako tažného zvířete a začalo se se šlechtěním na masnou užitkovost.
Kromě toho, že je chianina pravděpodobně nejstarším plemenem, je také největším plemenem skotu na světě. Velmi charakteristický je pro ni tělesný "gigantismus", rychlý růst, časné dospívání a snadné telení. Také fenotypově je velmi zajímavým plemenem. Nejpozoruhodnějším znakem je objemné a výrazné osvalení. Zejména dobře stavěná jsou bedra, hřbet a zadní čtvrtě. Nohy jsou delší v porovnání s ostatními plemeny, ale poměr délky trupu k délce končetin není obdobný jako u jiných masných plemen. Hlavy mají zástupci tohoto plemene malé, jemné, s dlouhými úzkými čely a s výrazným nadočnicovým obloukem. Býci mívají také výrazný mezirožní val. Rohy mají krátké, dopředu zahnuté. U mladých zvířat jsou většinou černé a s věkem (od dvou let) zesvětlují, počínaje od základu. Kůže je tmavě pigmentovaná, tmavá jsou i oční víčka a řasy, mulec, paznehty a hroty rohů. Srst je krátká a hladká, porcelánově bílé barvy, zřídka s šedavým odstínem. Telata se rodí červenožlutá a přebarvují ve dvou měsících věku. Černá barva kůže je dominantním a světlá barva srsti recesivním znakem.
Zjev chianiny je bezesporu impozantní. V rámci plemene existují čtyři rázy lišící se velikostí a hmotností; obecně se však jedná - jak již bylo řečeno - o skot velkého tělesného rámce. Průměrná kráva měří v kohoutku 155 - 165 cm a váží 800 - 1.000 kg, zatímco dospělí býci měří 160 - 170 cm a váží 1.200 - 1.500 kg. Výjimkou však nejsou ani mnohem vyšší jedinci. Někteří voli dokonce měří v kohoutku až 190 cm. Porodní hmotnost telat se nejčastěji pohybuje v rozmezí 40 - 50 kg, jejich růst je rychlý a rovnoměrný. Mladí býci dosahují hmotnosti 600 kg ve věku 15 měsíců, při jatečné výtěžnosti 62 - 65 %.
V České republice se plemeno chianina doposud využívalo téměř výhradně v inseminaci (dovoz ID). Prvním chovatelem čistokrevných zvířat, dovezených přímo ze země původu je tak Josef Havlík hospodařící nedaleko Sobotky.
Do doby, než se začala v zemědělství široce využívat mechanizace, sloužila chianina především jako tažné zvíře. S nástupem mechanizace však tato užitková vlastnost pomalu začala ztrácet na významu, a tak se zvyšoval selekční tlak na masnou užitkovost, zejména na rychlost růstu, libovost masa a nižší ukládání tuku u dospělých zvířat při udržení velkého tělesného rámce. V roce 1932 se díky státem schválenému šlechtitelskému programu oficiálně ukončilo využívání chianiny jako tažného zvířete a začalo se se šlechtěním na masnou užitkovost.
Kromě toho, že je chianina pravděpodobně nejstarším plemenem, je také největším plemenem skotu na světě. Velmi charakteristický je pro ni tělesný "gigantismus", rychlý růst, časné dospívání a snadné telení. Také fenotypově je velmi zajímavým plemenem. Nejpozoruhodnějším znakem je objemné a výrazné osvalení. Zejména dobře stavěná jsou bedra, hřbet a zadní čtvrtě. Nohy jsou delší v porovnání s ostatními plemeny, ale poměr délky trupu k délce končetin není obdobný jako u jiných masných plemen. Hlavy mají zástupci tohoto plemene malé, jemné, s dlouhými úzkými čely a s výrazným nadočnicovým obloukem. Býci mívají také výrazný mezirožní val. Rohy mají krátké, dopředu zahnuté. U mladých zvířat jsou většinou černé a s věkem (od dvou let) zesvětlují, počínaje od základu. Kůže je tmavě pigmentovaná, tmavá jsou i oční víčka a řasy, mulec, paznehty a hroty rohů. Srst je krátká a hladká, porcelánově bílé barvy, zřídka s šedavým odstínem. Telata se rodí červenožlutá a přebarvují ve dvou měsících věku. Černá barva kůže je dominantním a světlá barva srsti recesivním znakem.
Zjev chianiny je bezesporu impozantní. V rámci plemene existují čtyři rázy lišící se velikostí a hmotností; obecně se však jedná - jak již bylo řečeno - o skot velkého tělesného rámce. Průměrná kráva měří v kohoutku 155 - 165 cm a váží 800 - 1.000 kg, zatímco dospělí býci měří 160 - 170 cm a váží 1.200 - 1.500 kg. Výjimkou však nejsou ani mnohem vyšší jedinci. Někteří voli dokonce měří v kohoutku až 190 cm. Porodní hmotnost telat se nejčastěji pohybuje v rozmezí 40 - 50 kg, jejich růst je rychlý a rovnoměrný. Mladí býci dosahují hmotnosti 600 kg ve věku 15 měsíců, při jatečné výtěžnosti 62 - 65 %.
V České republice se plemeno chianina doposud využívalo téměř výhradně v inseminaci (dovoz ID). Prvním chovatelem čistokrevných zvířat, dovezených přímo ze země původu je tak Josef Havlík hospodařící nedaleko Sobotky.