Genetický defekt označovaný zkratkou BH2 (Braunvieh Haplo 2), který byl před lety poprvé detekován u plemene braunvieh, byl objeven rovněž u plemene masný simentál. V populaci tohoto plemene se zřejmě vyskytoval již dříve, ale až díky SNP testaci se podařilo přítomnost vady odhalit. Vada se projevuje během gravidity nedostatečným vývojem plic, což ve většině případů vede k abortu. Ojediněle se stává, že matka tele donosí, ale díky špatné funkčnosti dýchacího aparátu, která se projevuje podobně jako při zápalu plic, tele zpravidla do 50 dnů uhyne.

Typickým znakem těchto telat je podprůměrná porodní hmotnost, hnisavý výtok z mulce a charakteristický špičatý tvar hlavy. Je znám zatím pouze jeden případ, kdy homozygotní zvíře vyrostlo a vypadalo normálně.

Jak se tyto defekty dědí?

Genetické defekty jsou způsobeny mutacemi (změny ve struktuře DNA) v genech zodpovědných za uvedené anomálie. Každý jedinec nese v příslušném genu 2 jeho formy, nebo-li alely - 1 alelu získal od matky a 1 alelu od otce. Alela, ve které došlo k mutaci, nebývá funkční a může přenášet defekt. Defekt BH2 se dědí recesivně, což znamená, že jedinec musí přijmout defektní gen od obou rodičů, aby se genetická vada projevila. Zvířata, jejichž alely jsou obě normální, nemutované, jsou naprosto zdravá a nevykazují žádné symptomy onemocnění. To ale rovněž znamená, že zdravý a zjevně normální jedinec může vadu přenášet a šířit ji nekontrolovatelně v populaci. Pokud dojde ke spáření nositele BH2 se zdravým jedincem, 50 % potomků bude přenašeči této vady, druhá polovina bude zdravá. Dojde-li ke spojení dvou nositelů, je šance, že 25 % bude zdravých, 50% bude přenašeči této vady a u čtvrtiny bude mít letální projev (potrat resp. úhyn telete těsně po porodu).

Výsledky dánského šetření

Začátkem tohoto roku byly ve finských stanicích testováním SNP zjištěny dva případy BH2. Jedno z telat bylo potomkem dánského inseminačního býka Holmgaard Jackpot P. Dánští kolegové proto provedli šetření a zjistili, že společnými předky těchto dvou finských zvířat jsou dva kanadští býci a jeden plemeník z USA. Konkrétně se jedná o tyto býky:

• EDC Anketa Magnum 1B CAN 000000273814
• Mutig CAN 000000285999
• Siegfried Si USA 000000146340

Žádný z inseminačních býků, kteří byli testováni na SNP v Evropském projektu genomického výzkumu, není nositelem této vady. Testování v Dánsku ale ukázalo, že v této zemi jsou 2 % z 560 testovaných zvířat přenašeči BH2, přičemž u poloviny z nich je otcem býk Holmgaard Jackpot P. Zajímavé je pak i zjištění, že všichni nositelé mají v původu britského býka Dovefields Gallant. Jen pro dokreslení - u rakouské a německé populace fleckvieh s kombinovanou užitkovostí, kde byla přijata preventivní opatření proti šíření defektu, je vada BH2 rozšířena u 1 % zvířat.

Jak se vypořádat s BH2?

BH2 - stejně jako jiné genetické defekty - je vážným problémem pouze tehdy, pokud připouštíte dva přenašeče. Je tedy vhodné na přítomnost BH2 vyšetřovat. Vyhýbání se spojení dvou zvířat-přenašečů garantuje chovateli, že se v jeho stádě nevyskytnou jedinci, u nichž by se sledovaný genetický defekt projevil. Testování všech krav i jalovic ve stádě na nejrůznější vady je však ekonomicky příliš nákladné, proto se jako jednodušším a méně nákladným způsobem jeví především využití zdravých býků, u nichž byly genetické testy provedeny, s garancí, že se nejedná o přenašeče daného defektu.

Není třeba panikařit, pokud je to možné, dávejte pozor na status BH2 u býků, které ve svých chovech používáte. Aktuálně zjišťujeme možnosti testování této vady v laboratoři ČMSCH, a.s., abychom mohli případně přijmout nějaké opatření i v České republice.

Pokud by někdo měl zájem o detailní prostudování této problematiky, přinášíme ke stažení rovněž vědeckou práci, která se genetickému defektu BH2 věnuje. Soubor je v anglickém jazyce.

Připojený soubor:

BH2.pdf, 1 MB Vědecká práce k výskytu BH2 u plemene braunvieh (BMC Genomics 2016)