Jak je to ve skutečnosti s vymezováním ochranných zón při onemocnění bluetongue? Je tato povinnost opravdu striktně dána evropskou legislativou jak nám je tvrzeno ze strany státní správy? Vymezila tyto pásma německá strana jak tvrdí SVS a my je prostě musíme respektovat nebo to byla česká iniciativa, které nebyla nutná?

Státní veterinární správa tvrdí, že ona žádná pásma nevyhlašovala, když jen reagovala na výskyt onemocnění bluetongue u našich německých sousedů a že v souladu s evropskou legislativou (Směrnice Rady 2000/75/ES a Rozhodnutí Komise 2005/393/ES) tato ochranná pásma musela vymezit. O tom, co tato restriktivní opatření pro naše chovatele znamenají jsme již psali a mluvili mnohokráte. To však není předmětem a smyslem této informace. Tím smyslem je polemizovat nad tím, zda tvrzení SVS se opírají skutečně o legislativu EU či se jedná o jejich dobrovolnou aktivitu, která chovatelům přináší velké komplikace a finanční ztráty.

Je faktem, že Směrnice Rady 2000/75/ES skutečně nařizuje vymezení ochranného pásma a pásma dozoru. Zároveň však dává místně příslušné kompetentní autoritě (tedy SVS) dvě důležité možnosti:

1. na základě epidemiologických, zeměpisných, ekologických či meteorologických okolností rozšířit či zmenšit 20 km pásmo, přičemž o tom uvědomí Komisi (čl. 6, odst. 2)
2. změnit na základě žádosti s ohledem na zeměpisnou situaci, ekologické faktory, meteorologické podmínky, aktivitu vektoru apod. vymezení ochranného pásma a pásma dozoru (čl. 8, odst 3).

První možnost se nás zatím netýká, neboť bluetongue nebyl zatím v ČR zjištěn, druhá možnost je však více než důležitá. Jak nám na jednání organizace Copa Cogeca, které se konalo právě na toto téma dnes v Bruselu, potvrdil kompetentní pracovník DG Sanco, tato možnost zde skutečně existuje a není nic složitého o toto požádat. Zdá se tedy, že není pravdou, že je naprosto nezbytně nutné striktně tato pásma o poloměru až 150 km vymezovat. Jak nás informoval, některé země využívají nejen možnosti zmenšení či úplného zrušení 20 km pásma, ale rovněž zmenšení ochranných zón. Například Francie aplikuje ochranné pásmo a pásmo dozoru jen 70 km. Druhým extrémem je naopak třeba Švýcarsko, které, i přesto, že dosud nezaznamenalo jediný výskyt bluetongue, se rozhodlo prohlásit celé území jako ochrannou zónu, čímž všechny chovatele postavilo na stejnou úroveň.

Kde je tedy pravda? Je výklad SVS správný či jen vymyslela další bič na chovatele. Z informací, které jsme získali, se zdá jako správná odpověď spíše ta druhá. Ale aby naše závěry nebyly nijak ukvapené, chceme vše konzultovat s vedením SVS, aby nám k celé problematice dalo své vyjádření. O výsledku vás budeme samozřejmě informovat.

Pozn. legislativu vztahující se k bluetongue naleznete na našich webových stránkách v sekci 'legislativa-evropská' či na stránkách EU.