O tom, že speciálně vycvičené krysy umí podobně jako psi zachraňovat lidské životy při hledání min, četl nebo slyšel téměř každý z nás. Už méně se ví, že tito hlodavci zvládnou "diagnostikovat" i tuberkulózu tím, že svůj citlivý čich dokážou naladit na specifický zápach, který vydává působení bakterií Mycobacterium tuberculosis. Stejného principu nyní využila i vlámská studentka Manon de Meester, které se podařilo vycvičit krysy, aby detekovali bakterii Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis, která je původcem paratuberkulózy.

Způsob výcviku a dosažené výsledky

Její metoda by mohla být alternativou k drahým PCR testům, které jsou nyní nutné k identifikaci infikovaných zvířat. Pro svůj výzkum studentka z Odisee University of Applied Sciences v Tessenderlu použila čtyři krysy obrovské. Zvířata cvičila tak, že je vodila po plošině s malými otvory. Pod nimi byly vzorky kozího kolostra, které byly otestovány PCR testem na přítomnost paratuberkulózy. Některé vzorky byly pozitivní, jiné negativní. Odměňováním zvířat je postupně různými metodami výcviku naučila strkat čumáček pouze do pozitivních vzorků, a to na dobu alespoň čtyř sekund. Tento výcvik jí trval celkem devět měsíců.

Ne všechny krysy se ukázaly být pro detekci stejně vhodné. Ale nejlepší z nich byla nakonec schopen najít pozitivní vzorek ve velmi krátké době (často méně než 12 sekund) v nastavení s jedním pozitivním vzorkem ze tří nebo čtyř negativních vzorků. Krysa dosáhla senzitivity (pravděpodobnost, že pozitivní vzorek bude označen jako pozitivní) přibližně 84 procent a specificity (pravděpodobnost, že negativní vzorek bude označen jako negativní) přibližně 94 procent. Pravděpodobnost, že krysa celkově detekovala vzorek správně (přesnost), byla asi 92 procent. Více se o tomto výzkumu můžete dočíst zde.

Dosažené výsledky jsou ekvivalentní těm, které dosahují speciálně vycvičené krysy při odhalování nášlapných min a plicní tuberkulózy u lidí. Srovnatelných hodnot dosahují i psi, kteří se používají k detekci koronaviru. Použití krysích pomocníků při diagnostice tuberkulózy, stejně jako v případě jejich nasazení do úlohy hledačů min, proces detekce zrychluje, zefektivňuje a zlevňuje. Toho se využívá například v Africe, kde tyto zvířecí pomocníky úspěšně využívají již více než 20 let. Zda se krysy osvědčí v praxi i v chovech hospodářských zvířat ukáže budoucnost.

Více o paratuberkulóze

Paratuberkulóza (PTB, Johneho choroba) je neléčitelné chronické zánětlivé střevní onemocnění vyskytující se u domácích i divokých přežvýkavců způsobující značné ekonomické ztráty. Původcem nákazy je výše zmíněná bakterie Mycobacterium avium subsp. paratuberculosis (MAP). Je to pomalu rostoucí (i více než 3 měsíce) bakterie, která je velmi odolná ve vnějším prostředí a přežívá v něm dlouhou dobu (měsíce až roky), v prostředí tak dochází k její kumulaci a vytvoření vysokého infekčního tlaku. Původce vyvolává neléčitelné onemocnění skotu s velmi dlouhou inkubační dobou dva a více let (publikováno až 15 let). Základním klinickým příznakem je vodnatý průjem s intenzivním hubnutím. Zvíře hyne v pokročilé fázi onemocnění na vyčerpání. Promoření stáda na viditelnou úroveň, kdy si chovatel začne uvědomovat spojitost s PTB, trvá i několik let v závislosti na mnoha faktorech. PTB probíhá ve 4 stádiích. V prvních dvou stádiích (klidové a subklinické) je PTB „neviditelná“. V dalších dvou stádiích (klinickém a zejména pokročilém) lze na PTB usuzovat podle klinických příznaků, ale spolehlivou diagnózu – především poprvé v chovu, lze stanovit jen laboratorním vyšetřením. Závažnost nákazy spočívá v tom, že když se prokáží 1–2 zvířata s klinickými příznaky, dalších asi 15–20 zvířat je již infikovaných (v klidovém či subklinickém stádiu). Diagnostika PTB je poměrně komplikovaná a je schopna odhalit až zvířata vylučující MAP (tj. po inkubační době). Citlivé a specifické metody jsou poměrně drahé (PCR), levné metody jsou méně přesné.