V Německu se chovatelé obávají šíření infekční pasteurelózy skotu, kterou způsobuje patogen Pasteurella multocida. Ta se u zvířat nejčastější projevuje jako kapénková infekce postihující dýchací aparát, při edematózní formě zvířata během velmi krátké doby po objevení se symptomů nezřídka hynou. Postižená bývají zpravidla zvířata mladší dvou let. Někteří vědci se domnívají, že by za šíření mohl být zodpovědný vlk. Mezi vnímavé druhy zvířat patří všichni domácí i divocí přežvýkavci, ale i domácí a divoká prasata. Divocí přežvýkavci a další zmíněné druhy zvířat však onemocní méně často a méně vážně než skot.

Patogen může přežít ve vlhké půdě a vodě několik dní. K infekci dochází přímým kontaktem s infikovanými zvířaty nebo nepřímo prostřednictvím kontaminovaných potravin nebo zdrojů vody. Onemocnění má obvykle perakutní nebo akutní průběh. Zvířata vykazují náhlou depresi, nechuť k pohybu a jídlu, mají vysokou horečku a hodně sliní. Může se objevit i krvavý průjem, krvavý výtok z nosu, podkožní edém, kašel a dušnost, které nakonec obvykle vedou ke smrti během 24 až 48 hodin. Pomalejší progrese nebo spontánní hojení je vzácné. Léčbou jsou antibiotika nebo preventivní očkování.

Může za šíření hmyz či vlk?

Loni při vypuknutí nákazy ve stádech krav bez tržní produkce mléka v Sasku vzniklo podezření, že by nákazu mohl šířit bodavý hmyz. Hmyz byl odeslán do Státního zdravotního a veterinárního výzkumného ústavu k odhalení patogena.

V Meklenbursku-Předním Pomořansku, když došlo k propuknutí pasteurelózy, tak byli postiženi daňci, které myslivci našli uhynulé. Specializovaný veterinární lékař pro mikrobiologii ve státní laboratoři Berlín-Brandenburg Dr. Peter Kutzer, tehdy řekl, že má podezření, že vlci by mohli být přenašeči bakterie. Ve studii dr. Kutzer a další kolegové prokázali, že existuje spojitost mezi vlčími územími a propuknutím onemocnění u divoké zvěře a dobytka. Ohniska se v posledních letech často vyskytovala právě v oblastech s výskytem vlka.

Studie na mrtvých vlcích ukázaly, že bakterie se vyskytuje v jejich ústní mikroflóře, a proto mohou být transportovány na velké vzdálenosti tak jak přirozeně vlci migrují. Vlk neonemocní, bakterie se však může přenést na divoká zvířata nebo dobytek například prostřednictvím vodních toků.