V poslední době se kousek od našich hranic s Bavorskem objevila nová nákaza nazývaná jako Besnoitióza. Objevuje se hlavně u masných plemen skotu limousine a charolais, zejména exportovaných z Francie. Tato nákaza se v současné době šíří Německem, kde začíná být ekonomickým problémem masného skotu.

Tato choroba, která bývá také nazývána jako sloní nemoc je známá z oblastí okolo Středozemního moře (od Portugalska, přes část Španělska, jižní Francii až po Turecko), Afriky (subsaharská oblast) a Asie, kde se vyskytuje endemicky. Na jihu Afriky vykazuje přibližně 75 procent skotu pozitivitu. V uplynulých letech se vyskytly informace o výskytu několika případů tohoto onemocnění i v severnějších regionech Francie. Je pravděpodobné, že toto onemocnění bylo zavlečeno do Německa z Francie prostřednictvím dovezených zvířat.

Původce onemocnění Besnoitia besnoiti je jednobuněčný parazit, který napadá skot. Množí se v mnoha druzích tělesných buněk infikovaných jedinců a vytváří charakteristické, silnostěnné cysty, které jsou naplněné tzv. cystozoity.

Toto protozoární onemocnění postihuje především kůži a podkoží, mukózní membrány, cévy a další tělesné tkáně. Chronicky infikovaná zvířata mohou trpět sklerodermií (zesílená kůže), hyperkeratózou (nadměrné zrohovatění kůže) a alopécií (ztráta srsti).

Onemocnění se může se šířit mechanicky prostřednictvím krev sajícího hmyzu (ovádi, mušky), což bylo již prokázáno ve vědeckých experimentech a zřejmě i přímým kontaktem mezi zvířaty např. při přirozeném páření. Původce bovinní besnoitiózy není pro člověka nebezpečný. Maso a mléčné produkty je možné bez obav konzumovat. Ohlašovací povinnost nebyla ustanovena.

Akutní, klinické symptomy jako je horečka, edémy v podkoží a zduřelé lymfatické uzliny se vyskytují jen zřídka. Mnoho zvířat až na výskyt několika uzkíků (malých bílých teček) v očním bělmu nevykazuje navenek žádné symptomy onemocnění.

U klinicky nemocných zvířat je možné rozeznat dvě fáze:
• Akutní fáze (anasarka fáze, 4 až 14 dní po infekci): Onemocnění začíná horečkou a ventrálními, zánětlivými, bolestivými otoky (anasarka – prosáknutí podkoží). Zvířata mají oteklé mízní uzliny, redukovanou chuť k žrádlu, jsou světloplachá, trpí výtokem z nosu, průjmem a samci vykazují symptomy zánětu varlat.
• Chronická fáze (sklerodermální fáze, 3 až 4 týdny po infekci): Během chronické fáze onemocnění dochází ke zhrubnutí a zesílení kůže, která začne na povrchu praskat (sloní kůže). Praskliny mohou být zdrojem dalších zdravotních komplikací vyvolaných sekundární bakteriální infekcí nebo napadeny larvami much (myiáza).

V endemických oblastech způsobuje besnoitióza velké škody. Mortalita je sice nízká (<10 %), ale postižená zvířata jsou díky zhoršení jejich zdravotního stavu prakticky neprodejná. Kvalita jejich kůže je významně snížena. Ekonomický dopad tohoto onemocnění v Německu není možné v současné době odhadnout.
Účinná terapie, jak uvedl Dr. Benjamin Schade z bavorské veterinární služby, dosud neexistuje. Prevence tedy spočívá ve vyloučení nákupu zvířat z oblastí ohrožených výskytem tohoto onemocnění nebo v zařazení do početních stavů skotu pouze taková zvířata, u kterých analýzy krevních vzorků, které provádí Ústav Friedricha Löfflera, prokázaly jejich negativitu.

POKUD JSTE SE NĚKDO S UVEDENÝMI PŘÍZNAKY VE VAŠEM STÁDĚ SETKAL ČI MÁTE PODEZŘENÍ NA TOTO ONEMOCNĚNÍ, NEPRODLENĚ NÁS KONTAKTUJTE!

Obr. 1: Chronicky infikovaná zvířata mohou trpět alopécií (ztráta srsti):

Obr. 2: Histologický řez kůží zvířete napadeného parazitem Besnoitia besnoiti: